Adam Pospíšil (8. B) postoupil do semifinálového výběru v rámci 13. ročníku dobročinného projektu Dětský čin roku 2017 v kategorii Záchrana lidského života.
Hrdina skutku, který získá ve své kategorii největší podporu, se stane nositelem ocenění Dětský čin roku. O postupu do semifinále rozhodla odborná porota. Vítěze vybírají samotné děti. Hlasování probíhá prostřednictvím formuláře na webových stránkách www.detskycinroku.cz, a to až do 8. 11. 2017. Příběh Adama Pospíšila se jmenuje Záchrana kamaráda a najdete ho v kategorii Záchrana lidského života.

Přečtěte si příběh, se kterým se Adam do projektu zapojil.
Jmenuji se Adam Pospíšil, je mi 13 let a bydlím v Moravském Krumlově.
Můj příběh se odehrál před několika týdny, o letních prázdninách.  Jednoho dne odpoledne jsem se vydal s kamarádem na vyjížďku, já jsem si vzal kolo, on jel na motorce pitbike.
Když jsme se vraceli domů, kamarád se ohlédl, jestli jedu za ním. Jak však otočil hlavu, pohnul řídítky, motorka změnila směr, kamarád asi hodně zazmatkoval a stalo se neštěstí. Přejel obrubník vedle silnice a s motorkou prudce narazil do zdi. Zůstal ležet vedle motocyklu a vůbec se nehýbal.
Rychle jsem běžel k němu, křičel jsem o pomoc a doufal, že je někdo nablízku, nikdo se však neobjevil. Ani nevím jak, ale okamžitě se mi vybavily zásady první pomoci,  o které se učíme i ve škole, sundal jsem kamarádovi helmu a brýle, zkontroloval, jestli nemá zapadený jazyk, a snažil jsem se zjistit, jestli dýchá a jestli reaguje.  Bylo zřejmé, že dýchá, i když hodně ztěžka,  ale probrat jsem ho nedokázal.
Našel jsem mobil a volal tátovi, co mám dělat, ten mi poradil, ať rychle vytočím 112.
Operátorka se mi snažila poradit, jak poskytnout pomoc, ale zjistila, že už jsem vlastně udělal vše, co jsem mohl.
Naštěstí se brzy objevili hasiči, začali kamarádovi pomáhat, ale to už přistával i vrtulník a přijížděla sanitka i policisté. Lékař ošetřoval kamaráda nejprve v sanitce, pak ho naložili do vrtulníku. Jeho stav byl velmi vážný.
Měl jsem o něj velký strach.
Musel jsem poskytnout policii všechny údaje a popsat nehodu, pak jsme jeli oznámit zprávu o neštěstí kamarádově rodině.
Ještě bylo třeba vrátit se na místo nehody, kde policisté vše zakreslili, až potom jsem sedl na kolo a jel domů.
Hlavně jsem si moc přál, aby se kamarád uzdravil.
Za pár dnů začala škola. Moc mě překvapilo, když se u nás ve třídě objevil velitel hasičů z Mor. Krumlova spolu s panem starostou a děkovali mi - prý kdybych nezareagoval správně, mohlo vše dopadnout mnohem, mnohem hůř!